A přece se točí aneb V zajetí kruhu

Ač by se tak mohlo z názvu dnešního příspěvku na první pohled zdát, nebude o geometrii ani o hororu nebo bludném kruhu. Bude o mém novoročním předsevzetí. (Kdybych byla pesimistka dodala bych teď, že to v tom případě vlastně tak trochu horor nebo začarovaný kruh být může. Ale to já nejsem. Zatím. :-) )

V listopadu jsem totiž propadla hoopingu. Pod tímto podivným anglickým slovem se skrývá zábavné cvičení s obručí. Že je to jen pro děti, maximálně gymnastky a artistky. Ale kdeže.

Už ani nevím, kde jsem si o hoopingu na internetu loni na podzim přečetla poprvé. Ale k odhodlání zajít na první lekci přispělo kromě touhy vrátit se zase alespoň na chvíli do dětství i toto video Chada Forsberga z amerického Colorada:



To, že je možné kroužit obručí i kolem nosu, mě nikdy předtím nenapadlo. :-)

Fyzioterapeuti oceňují na hoopingu především to, že dokáže rozhýbat zanedbané, uvolnit přetížené a naopak posílit oslabené partie těla. A přitom tak nenásilně a lehce, bez zatěžování kloubů. Já ale kroužím prostě proto, že mě to baví a pevnější bříško pro mě byl překvapivý rychlý a příjemný vedlejší efekt. :-)

A hodlám tak činit celý tento rok. To je to mé novoroční předsevzetí. (A protože jsem ta optimistka, doufám, že o hoopingu nečtete tedy na mém blogu naposledy.)