Nejdelší dny v roce - doba pikniků a dlouhých teplých večerů...
(2011, akryl na papíře)
čtvrtek 23. června 2016
neděle 19. června 2016
Pokrok: Od pouzdra na mandolínu k pouzdru na ukulele
Už je tomu dávno, co jsem si šila pouzdro na mandolínu. Polstrování jsem tehdy řešila pomocí kousků starých punčocháčů, které jsem pracně všívala do každé komůrky červenobílého pouzdra.
Za ty roky se ze mě přeci jen stala poučenější a zkušenější švadlena. Když jsem v těchto týdnech šila pouzdro pro ukulele (objednali jsme si ho v netradičním ananasovém tvaru, na které nelze povlak jen tak jednoduše sehnat), vydala jsem se už klasickou cestou podšívky, byť to pro mě nebylo pole zatím nepříliš probádané. Odvážnému ale štěstí, zdá se, opravdu přeje. Pouzdro se povedlo. Teď zbývá jen "maličkost" - naučit se na to ukulele pořádně hrát. :-)
Je tam!
Za ty roky se ze mě přeci jen stala poučenější a zkušenější švadlena. Když jsem v těchto týdnech šila pouzdro pro ukulele (objednali jsme si ho v netradičním ananasovém tvaru, na které nelze povlak jen tak jednoduše sehnat), vydala jsem se už klasickou cestou podšívky, byť to pro mě nebylo pole zatím nepříliš probádané. Odvážnému ale štěstí, zdá se, opravdu přeje. Pouzdro se povedlo. Teď zbývá jen "maličkost" - naučit se na to ukulele pořádně hrát. :-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)