pátek 29. června 2012

Malá pikniková deka

Je to malé, barevné, hravé a vezmu to v sobotu do parku. Co je to?

Má první pikniková deka! Nebo spíš dečka. Má jen 70x110 cm.

Látky nebylo příliš, ale na první pokus s vatelínem tak akorát. Zatímco spodní vrstva je z hrubé tkaniny a o vnitřním vatelínu už byla řeč, vrchní strana je patchwork v pravém slova smyslu - zužitkování posledních kousků různobarevných látek.

Vyrobím-li k ní ještě hrací kostku, mohou si na ní zahrát jeden nebo dva malí hráči i twister.

Deka svinutá

Deka rozvíjející se

Deka v celé své kráse

Deka v detailu

Dekové lebedění


úterý 26. června 2012

Má první veřejná děkovačka

Mému blogu jsou sotva dva měsíce. Je tedy vlastně ještě ve zkušební době a přátelé o něm zatím spíše jen tuší než vědí, a už se mu dostalo cti pyšnit se oceněním "Liebster blog". Je to krásná zpětná vazba od blogerky Crochetky.

Děkuji.

Toto je má vůbec první veřejná děkovačka. Snažím se vybavit desítky podobných děkovacích proslovů viděných v televizi - od těch klasických přes ty vtipné až po ty opravdu svérázné. Jenže tenhle je úplně jiný - můj osobní.

Děkuji nejen Crochetce, ale i všem ostatním, kteří se na mé stránky rádi vrací, povzbuzují mne v další práci a dokáží přimhouřit oči nad případnými chybami. Dostat ocenění je veliká radost, ale zároveň i velká zodpovědnost - tvořit, plánovat, fotit, psát blog tak, aby čtenáře i nadále těšil a třeba v něm nacházeli i inspiraci pro sebe. Je to výzva a já se pro to pokusím udělat vše, co bude v mých silách.



K ocenění Liebster blog patří ještě ještě další milá povinnost - totiž poslat "štafetu" dál. I já tedy vybírám ze svých oblíbených blogů:

Šijte moderně a eko s inspirací nejen pro přešívání nenošeného a nepadnoucího oblečení. Doufám, že už brzy budu mít příležitost něco podobného vyzkoušet.
Patchwork - Marie Králová, sem se chodím kochat úžasnými patchworkovými vzory.
Dědečkova zahrada o jedné kouzelné staré zahradě. Můj pravidelný útěk z ruchu velkoměsta na venkov. Alespoň virtuální.
ba_bum se spoustou pěkného "recy oblečení" pro děti.
Lenka a její šití a vyšívání, člověk, jejíž milá slova a nápady mne vždy potěší.

Pravidla ocenění:
Poděkování pro toho, kdo ti toto ocenění poslal s odkazem na jeho stránky a vybrat 5 dalších blogů, které ale nesmí mít víc než 200 členů. Všem nominovaným zanech na jejich blogu vzkaz, ať vědí o ocenění a toto ocenění umísti na svém blogu.


---

Použitý obrázek: Adi Respati 2008, Flickr.com. Licence: CC BY

středa 13. června 2012

Rozkvetlý šicí stroj

Toto je můj "princ na bílém koni" mezi šicími stroji. Šití by s ním bylo ještě veselejší. Jen ty špendlíky na něm budou neviditelné. :-)


Zdroj: pinterest.com

neděle 10. června 2012

Óda na veřejnou dopravu

Stejně jako existuje mnoho důvodů, proč si na veřejnou dopravu stěžovat, existuje i mnoho důvodů, proč ji opěvovat. Vlak byl pro mě a mé spolužáky na střední škole studovnou, autobus a metro během vysoké školy čítárnou. Nezanedbatelnou kapitolou jsou ekologické výhody hromadné dopravy. To, o čem ale chci dnes především psát, je její rozměr sociální.

Společně s dalšími cestujícími můžeme sdílet v očích mnohých nezáviděníhodný osud chudáka jezdícího "sockou", hořekování nad do nebe volajícím zpožděním. Poznávat družné střízlivé, i méně střízlivé a o to družnější, spolucestující.

Pro mě nejpříjemnější jsou však náhodná, a často i velmi překvapivá, setkání s bývalými spolužáky a dalšími milými známými, kteří stejně jako já pendlují každý den mezi prací a privátem, jednou dvakrát do měsíce mezi novým a starým domovem a kdykoli je to nutné nebo možné za dalšími povinnostmi a radostmi. Ať už je to ráno pracovního dne, kdy oba dva spěcháme, ještě rozespalí, na poslední chvíli za svých chlebodárcem, nebo letní, a o to méně pravděpodobné, sobotní podvečer, ukazuje se, že svět veřejné dopravy je malý.

Zatím nejzajímavější setkání jsem zažila asi před dvěma lety, když se u jedněch dvěří v metru v rozmezí tří zastávek sešli tři lidé, kteří se navzájem znali, aniž by to však předtím tušili.

O to všechno jsou lidé ve svých uzavřených čtyřkolových bedýnkách na silnici ochuzeni. Mimo rušné ulice snad mají možnost známého člověka alespoň poznat a alespoň gestem pozdravit, ale v ruchu měst na několikaproudé silnici nebo přes hradbu zaparkovaných automobilů milou tvář sotva zahlédnou.

A tak na trase pražského metra C potkávám lidi z různých koutů matičky měst, ale kamaráda, který bydlí v ulici, jež každodenně mijím cestou do práce, nikdy nepotkám, byť se naše cesty do práce křižují. I kdyby náhodou zaspal, změnil pracovní dobu, jeho kroky totiž budou vždy směřovat na opačnou stranu než je zastávka metra - k zaparkovanému automobilu.

---

Použitá fotografie: jvojes 2003, Flickr.com. Licence: CC BY-NC-SA

sobota 2. června 2012

Óda na rudou rtěnku

Nelíčím se. Z různých důvodů. Až do letoška to platilo absolutně. Teď už ne.

Nedáno jsem totiž neodolala a koupila si červenou rtěnku. Bylo to spontánní rozhodnutí. (Jistě to taky znáte. Čekáte ve frontě, nevíte co by, začnete přemýšlet, jestli ještě něco nekoupíte, zastavíte se, vrátíte se, mezi tím vás předběhnou další dva lidé... Tak přesně tak ten nákup vypadal).

Splnila jsem si tak jeden ze svých dětských snů. Sytá rtěnka pro mě byla a stále je symbol ženskosti - elegance a koketérie hereček černobílého plátna. V rudé rtěnce vidím jakési "koření" ženskosti. Stačí ho málo. Když je ho příliš, je to spíš na škodu.

Zvýraznit rty výraznou rtěnkou chce sebevědomí, ale odměnou je ještě větší sebevědomí. Úplně rozumím Barboře Šťastné, když píše...
...díky červené rtěnce jsem víc vidět. Že mě vytáhne ze zmoklého davu, jako by nade mnou rozsvítila velkou červenou šipku. Což je pocit, který někdy (ne pořád) rozhodně stojí za vyzkoušení.                                           (Barbora Šťastná/Šťastný blog)
---

Použité foto: Percy Duran 2011, Flickr.com. Licence: CC BY-NC-SA

LinkWithin

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...