sobota 2. června 2012

Óda na rudou rtěnku

Nelíčím se. Z různých důvodů. Až do letoška to platilo absolutně. Teď už ne.

Nedáno jsem totiž neodolala a koupila si červenou rtěnku. Bylo to spontánní rozhodnutí. (Jistě to taky znáte. Čekáte ve frontě, nevíte co by, začnete přemýšlet, jestli ještě něco nekoupíte, zastavíte se, vrátíte se, mezi tím vás předběhnou další dva lidé... Tak přesně tak ten nákup vypadal).

Splnila jsem si tak jeden ze svých dětských snů. Sytá rtěnka pro mě byla a stále je symbol ženskosti - elegance a koketérie hereček černobílého plátna. V rudé rtěnce vidím jakési "koření" ženskosti. Stačí ho málo. Když je ho příliš, je to spíš na škodu.

Zvýraznit rty výraznou rtěnkou chce sebevědomí, ale odměnou je ještě větší sebevědomí. Úplně rozumím Barboře Šťastné, když píše...
...díky červené rtěnce jsem víc vidět. Že mě vytáhne ze zmoklého davu, jako by nade mnou rozsvítila velkou červenou šipku. Což je pocit, který někdy (ne pořád) rozhodně stojí za vyzkoušení.                                           (Barbora Šťastná/Šťastný blog)
---

Použité foto: Percy Duran 2011, Flickr.com. Licence: CC BY-NC-SA

Žádné komentáře:

Okomentovat

LinkWithin

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...