středa 24. října 2012

Moje první pražská kolojízda

Ani přesně nevím, co mě vedlo k rozhodnutí pořídit si v Praze kolo. Touha z ní alespoň na pár hodin odjíždět? Trochu víc se hýbat? Vyplavit trochu adrenalinu v pražských ulicích? Nebo dočista sebevražedné sklony?

Ať tak či onak, po měsíci pravidelného a napjatého sledování Aukra, se objevilo právě to vhodné Kolo pro mě. A já mohla hned při zpáteční cestě od prodejce poznat Prahu novýma očima - očima kolaře.

A zdá se mi, že hned na poprvé jsem poznala mnohé radosti i strasti pražského cyklisty. Na jednu stranu pohodovou cyklostezku podél Vltavy, ale taky nečekaně malý ostrůvek při čekání na zelenou, z ničeho nic končící cyklostezku před divadlem Fidlovačka. Potkala jsem různé typy cyklistů a absolvovala slalom mezi inlinery. Děsila se toho, že jestli mě nenabralo tohle auto, udělá to při předjíždění hned to další a na konci cesty si přála mít "kolo-koloběžku", na které by bylo legální jet po chodníku.

Ale přesto všechno, musím přiznat, že mě jízda ve velkoměstě na kole dostala. Byl krásný podvečer babího léta a Tom Hodkingson jakoby mi četl myšlenky:

"Jízda na kole přináší osvěžující pocit svobody a soběstačnosti, spolu s příjemným pocitem, že zbytečně neutrácíte peníze. Proplouváte městem, jste v něm, ale nepatříte mu, prožíváte ho, ale neovládá vás."

Škoda, že ani přes to si to na kole po městě moc často nevyrazím. Strach z pražských řidičů je prostě větší. Snad se ho brzy zbavím a vydám se na cestu proti proudu času. :-)


Cycle of Life from Bikeminded on Vimeo.

---

Použitá fotografie: Pörrö, 2008; Flickr.com. Licence: CC BY-NC-SA
Použitá citace: Toma Hodkingson: Jak být volný. Překlad Zdeněk Hnilička, vydavatel Jota, 2011.

středa 10. října 2012

neděle 7. října 2012

Z oken do oken

Vím, že by se to dělat nemělo, že to není slušné. Ale přesto to občas dělám, je to tak lákavé. Dívat se cizím lidem do oken.

Málokdy zahlédnu během chůze po ulici něco jiného než strop, je to jen jakási prohlídka lustrů a svítidel. Nebo modře zbarvených stěn od světla televizních obrazovek. Občas se v okně vyhřívají nebo zvědavě pozorují okolí kočky a kocouři.

Také mí sousedé přes ulici jsou, na rozdíl ode mne, lidé pečlivě ukrývající svůj domácí život za žaluziemi, závěsy, záclonami nebo alespoň nemytými okny. Přesto na své soukromí tento týden jeden člověk zapomněl. Už se setmělo a on byl zabraný do čtení knihy natolik, že závěsy nezatáhl.

Bylo to jako být u něj na návštěvě. Nečekané tiché návštěvě, kdy jsem sice nebyla pozvána, ale ani nijak nerušila. Přestože jsme byl každý sám ve svém bytě, jako bychom vlastně sami nebyli.

---

Foto: Colin Campbell, 2009; Flickr.com. Licence: CC BY-NC-ND.

úterý 2. října 2012

Podzimní venkovská idyla

Švestkové knedlíky z domácích švestek, jablečný mošt z vlastnoručně očesaných jablek a guláš a řízky z vlastnoručně sbíraných hub. Možná úplně nejkrásněji strávený víkend letošního roku.


Jen si s sebou na houby budeme muset vzít příště kromě košíku i rukavice a pytel na odpadky. Ne všichni lidé v lese něco sbírají, někteří tam po sobě i něco zanechávají. Hub jsme měli plný košík a odpadků plnou náruč. Vážím si lidí, kteří pomáhají čistit lesy, louky, stráně... pravidelně. Třeba těch z komunity okolo Jezevce Jonáše.

LinkWithin

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...