úterý 29. ledna 2013
Óda na večery bez internetu
Můj blog se opět na chvíli odmlčel. Není to z toho důvodu, že bych na něj neměla co dát, co vystavit, co napsat. Docházela mi inspirace. Důvod je mnohem přízemnější. V novém podnájmu nemáme zatím zavedený internet.
Někteří mí známí se děsí, jiní mě litují. Ale my si to období večerů off-line bez internetu a televize se spolubydlícím více než užíváme. Nevěříte? Tak schválně: kdy vám naposledy někdo večer předčítal z knihy nebo jste někomu jinému (dospělému) z knihy předčítali vy? :-)
Konečně mám čas na:
- shlédnutí filmů, které už jsem chtěla nevímjakdlouho vidět,
- zase si číst v posteli knížku,
- po večerech "bezdůvodné" popíjet víno,
- ale především šít. Takže šiju, co se dá, ze všeho možného, z čeho se ještě šít dá. :-)
---
Použitý obrázek: kokeshi, 2005. Zdroj: Flickr.com, Licence: CC BY-NC-SA 2.0
čtvrtek 17. ledna 2013
sobota 12. ledna 2013
čtvrtek 3. ledna 2013
A přece se točí aneb V zajetí kruhu
Ač by se tak mohlo z názvu dnešního příspěvku na první pohled zdát, nebude o geometrii ani o hororu nebo bludném kruhu. Bude o mém novoročním předsevzetí. (Kdybych byla pesimistka dodala bych teď, že to v tom případě vlastně tak trochu horor nebo začarovaný kruh být může. Ale to já nejsem. Zatím. :-) )
V listopadu jsem totiž propadla hoopingu. Pod tímto podivným anglickým slovem se skrývá zábavné cvičení s obručí. Že je to jen pro děti, maximálně gymnastky a artistky. Ale kdeže.
Už ani nevím, kde jsem si o hoopingu na internetu loni na podzim přečetla poprvé. Ale k odhodlání zajít na první lekci přispělo kromě touhy vrátit se zase alespoň na chvíli do dětství i toto video Chada Forsberga z amerického Colorada:
To, že je možné kroužit obručí i kolem nosu, mě nikdy předtím nenapadlo. :-)
Fyzioterapeuti oceňují na hoopingu především to, že dokáže rozhýbat zanedbané, uvolnit přetížené a naopak posílit oslabené partie těla. A přitom tak nenásilně a lehce, bez zatěžování kloubů. Já ale kroužím prostě proto, že mě to baví a pevnější bříško pro mě byl překvapivý rychlý a příjemný vedlejší efekt. :-)
A hodlám tak činit celý tento rok. To je to mé novoroční předsevzetí. (A protože jsem ta optimistka, doufám, že o hoopingu nečtete tedy na mém blogu naposledy.)
V listopadu jsem totiž propadla hoopingu. Pod tímto podivným anglickým slovem se skrývá zábavné cvičení s obručí. Že je to jen pro děti, maximálně gymnastky a artistky. Ale kdeže.
Už ani nevím, kde jsem si o hoopingu na internetu loni na podzim přečetla poprvé. Ale k odhodlání zajít na první lekci přispělo kromě touhy vrátit se zase alespoň na chvíli do dětství i toto video Chada Forsberga z amerického Colorada:
To, že je možné kroužit obručí i kolem nosu, mě nikdy předtím nenapadlo. :-)
Fyzioterapeuti oceňují na hoopingu především to, že dokáže rozhýbat zanedbané, uvolnit přetížené a naopak posílit oslabené partie těla. A přitom tak nenásilně a lehce, bez zatěžování kloubů. Já ale kroužím prostě proto, že mě to baví a pevnější bříško pro mě byl překvapivý rychlý a příjemný vedlejší efekt. :-)
A hodlám tak činit celý tento rok. To je to mé novoroční předsevzetí. (A protože jsem ta optimistka, doufám, že o hoopingu nečtete tedy na mém blogu naposledy.)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)