Polibek z Francie. Nejen prvomájový

V e-mailové schránce mi přistál francouzský polibek. Přesněji řečeno polibek z Francie. Ještě přesněji řečeno několik přátelských virtuálních polibků z Francie. Od jednoho francouzského písničkáře. Nejsme přátelé, neznáme se osobně. Vlastně se kromě toho, že máme podobný hudební vkus, vůbec neznáme.

Posílá mi zprávu o svém novém videu. Posílá políbení a děkuje za to, že poslouchám jeho písničky na internetu. Zadarmo.

"Bien le bonjour
Juste un petit coucou pour vous inviter à visonner mon petit clip tout chaud
avec des bises et encore quelques merci.
david

Good day
Just a quick hello to invite you to see my little fresh new film
with a few kisses and thank you.
david"

Jižanská srdečnost. Doslova osvěžující. (Francouzské „bise“ totiž znamená kromě „polibku“ také „zima“, „chladno“ a „severák“.)

O kolik je ale pořád takový pozdrav vřelejší než obvyklé české "s přátelským pozdravem" nebo „s přáním hezkého dne“, o kolik milejší než strohé „papa“ nebo „zatím“. Byli bychom na sebe i u nás v Česku vlídnější, kdybychom je nahradili "s přátelským políbením“, „s přátelskými polibky“ nebo neformální „pusu na tvář“, „pusu nakonec“? Možná ano. Slova mají moc.

A co teprve, kdybychom přenesli na trvalo podobný rituál i do osobních kontaktů.

---

Použitý obrázek: Roosh Inf3ktion, 2008, Flickr.com, CC BY-NC-SA