Potah na šicí stroj

Ze starého povlečení... Inspirováno knížkou snadného šití Šijeme ze zbytků látek.

Čínský toulec na šípy

Středoškoláci začali skládat maturitní zkoušku a já mám za sebou taky takovou jednu "maturu". Ze šití. :-)

Přítel lukostřelec si už měsíce přál ušít čínský toulec na šípy. A to nebylo jen tak. Museli jsme ho kompletně vymyslet. Toulce se totiž dělají běžně z kůže, oproti které je textil lehčí a měkčí. Vyřešit jsme museli tedy výstuž (naštěstí existuje Decovil) i závaží kvůli potřebnému nízkému těžišti. (Na fotkách to není vidět ale v dolní třetině toulce jsou všité dvě železné destičky z hobby marketu :-) )

 

Prvním krokem bylo ušití "přihrádek" na šípy v podšívce. Aby šípy nespadly po prvním pohybu do jednoho chumlu, ale každý měl v toulci své místo. (Bohužel se toto řešení v praxi neosvědčilo a já je musela už z hotového toulce zase odpárat.)

 Vystužování vrchní strany toulce:

Přišívání horní části podšívky:

Pomocnice oboustranná páska :-) (S lepidlem na textil nemám zkušenosti. Škoda.)

Před finišováním...

Nakonec očka z průchodek k zavěšení na opasek a kroucená šňůrka na ozdobu:

A je hotovo:

Zero waste tip: Krabičky na znovu využitelné mikrotenové sáčky

V rámci snahy redukovat v naší domácnosti množství odpadů jsem si ušila ze zbytků látek (konkrétně rozstříhaných starých košilí) jednoduché krabičky na mikrotenové sáčky, ve kterých si přinášíme (ano, přiznávám, že se to stává i nyní) z obchodů pečivo nebo zeleninu a ovoce.

A za těch pár měsíců, co je máme, se mi osvědčily. Do jedné dávám "čisté" pytlíky od pečiva, do druhé sáčky od zeleniny a ovoce. Když plánuji nákup, stačí pak jednoduše do tašky kromě peněženky a klíčů přihodit ještě potřebný počet použitých pytlíků. Alespoň dvě další použití většinou i ty nejtenčí sáčky zvládnou. :-)

Rozkvetlá peněženka

Nezdá se to, ale práce na ní mi zabrala zhruba před rokem celou jednu sobotu. :-)

Střih pochází z knížky Šití tašek 2 od Lisy Lamové. Je dobrý, praxe jen ukázala, že by pro mě bylo lepší mít kapsičku na účtenky na levé straně.

Mnohem smutnější je však fakt, že už se ji jednou podařilo ukrást, naštěstí se našla pohozená nedaleko a se všemi doklady...

Nový špendlíkovník

Když starý jehelníček dosluhoval, byl největší čas ušít si nový. Opět jsem u toho využila malou a nenápadnou, ale skvělou knížku Šití - je to tak snadné, podle které jsem nedávno tvořila chňapky.

Chňapky jako listy

Návod na "lístečkové chňapky" jsem našla v útlé knížce "Šití - Je to tak snadné" nakladatelství Vašut. Potřeba na ně byl jen kousek látky (já použila zbytky látky z povlaků na matrace), ještě menší kousek izolační výplně (vatelínu, termolínu apod.) a dostatečně dlouhý kousek šikmého proužku na okraje.

Šablonu jsem si nakreslila podle své dlaně. Tvar je trochu odlišný od předlohy v knížce, kde list vypadá skoro jako srdíčko.

Z látky se vystřihují 4 úplné a 4 "zkrácené" listy. Z výplně pak 2 úplné listy.

 Ze zbytků látky jsem ještě navíc ušila kapsičky na magnetky na zavěšení (místo poutek). Přestože magnety pocházely ze starých chňapek a zdály se být hodně silné, ukázalo se (bohužel až po ušití - měla jsem to ozkoušet dříve :-( ), že dvě vrstvy silnější bavlněné látky jsou už na ně příliš velké sousto a mají potíž na kovových dvířkách celou váhu rukavice udržet. Čas od času nám proto z trouby sjedou chňapky dolů na podlahu.

Izolační část chňapky skládající se z vrstvy látky, výplně a znovu látky se prošije několika liniemi. Ty mají znázorňovat žilnatinu listu a zároveň drží vrstvy pohromadě. U spodní zkrácené části sloužící pro úchop rukavice jsem jen začistila spodní okraj a všila kapsičky s magnetky.

Nakonec jsem tvar chňapek před definitivním sešitím u spodního okraje ještě trochu zakulatila. A při našívání šikmého proužku vůbec poprvé použila nedávno koupené sponky. A nemůžu si je vynachválit, práci mi velmi ulehčily. :-)

"Za odměnu" jsem pro ně ušila malý pytlíček v jejich barvě. Nutno podotknout, že mi kvůli mé tvrdohlavosti a odmítnutí kvůli takové maličkosti extra navlékat spodní nit ve fialové barvě, dal zabrat možná více než ty chňapky. :-)

Chňapky v celé své nádheře:

Pytel na jogamatku

Jednoduchý pytel na jogamatku. Na záda i na rameno.

Šití "na zakázku"

Naštěstí zatím jen pro ne příliš náročné příbuzenstvo a přítele.

Povlak na polštář ze staré látky:

 Pouzdro na stativ:

Pytlík na kolíčky:

Pokrok: Od pouzdra na mandolínu k pouzdru na ukulele

Už je tomu dávno, co jsem si šila pouzdro na mandolínu. Polstrování jsem tehdy řešila pomocí kousků starých punčocháčů, které jsem pracně všívala do každé komůrky červenobílého pouzdra.

Za ty roky se ze mě přeci jen stala poučenější a zkušenější švadlena. Když jsem v těchto týdnech šila pouzdro pro ukulele (objednali jsme si ho v netradičním ananasovém tvaru, na které nelze povlak jen tak jednoduše sehnat), vydala jsem se už klasickou cestou podšívky, byť to pro mě nebylo pole zatím nepříliš probádané. Odvážnému ale štěstí, zdá se, opravdu přeje. Pouzdro se povedlo. Teď zbývá jen "maličkost" - naučit se na to ukulele pořádně hrát. :-)

Je tam!

Fialová sukně pod kolena

... s růžovou podšívkou. ;-) Podle Burdy 7/2007.

Šití bylo ve znamení zkoušení nových věcí

...nových patek

A dílo zdrojem velké radosti.

Nový pomocník a nové potahy na gauč

K narozeninám jsem dostala dárek ze všech krejčovských nejpraktičtější - overlock!

A hned jsem ho ozkoušela během šití potahů (nebo spíš povlaků) na matrace našeho starého gauče.

Jsou z flanelu a zapínají se na nitěné knoflíky, jako by to byly polštáře. :-)

Gauč se "převléká"

Tutorial: Kruhová šála šitá metodou žabičkování

Druhý tutorial na šitou kruhovou šálu. Tentokrát využívající tzv. žabičkování. Opět je potřeba splývavá látka o rozměrech minimálně 50x150 cm.

Ušití celé šály je rychlovka, do hodiny ji máte kompletně hotovou (vyzkoušeno). A není to o nic složitější než první šála.

Žabičkování je totiž jednodušší než si mnohý začátečník (např. já) dokáže představit. A efekt je velký. :-) Žabičkování je opravdu tak snadné, jak popisuje tento nebo tento blog.

Opravdu stačí jen co nejpevněji navléknout na cívku spodní nitě tzv. pružnou nit.

A pak, v předem určených rozestupech prostě látku podélně prošít.

Půjde to samo, opravdu. :-)

Poté k sobě podélné okraje z rubu přišijeme, aby se vytvořil tunel.

Šálu převrátíme na líc a matracovým stehem spojíme oba konce do kruhu. Samozřejmě, že si lze alespoň část práce ulehčit ještě na stroji. :-) Nicméně doporučuji k sobě oba konce šály přišpendlit "v zatočeném" stavu, v jakém bude na krku. Bude pak méně přetočená a bude lépe sedět.

A je to! opravdu za hodinu hotovo. Proto ji také říkám hodinová šála. :-)

Konkrétně tato šála byla ušitá pro moji sestřičku. A ta si ji nemůže vynachválit. Na rozdíl od pletených totiž není tak mohutná, ale minimálně stejně pružná, takže ji lze lehce přetáhnout přes hlavu a přitom drží pěkně pod bundou u krku.

Vánoční dárky: Šité, pletené, háčkované...

Vánoční svátky jsou za námi, a proto mohu konečně odhalit, co jsem letos ušila, upletla a uháčkovala svým blízkým.

Pro synovce gaťata podle Burdy č. 5/2006 a bačkůrky podle knížky Bačkorky pro nejmenší.

Velečepice pro bráchu z časopisu Diana - Nové trendy č.13:

A melírovaná čepice pro maminku ze stejného zdroje: