Trávníkománie aneb Proč je sedmikráska plevel?

České dráhy měly donedávna ve svém firemním časopise rubriku "Co mi hlava nebere". Myslela jsme si, že do ní nemám čím přispět. Že už jsem velká a už je mi všechno jasné.

Ale není to pravda. Minimálně jednu věc mi opravdu hlava nebere. A to trávníkománii.

Proč je ve střední Evropě (ale nejen u nás, své by mohli povídat i v USA) tak důležité mít pečlivě udržovaný pažit, bez jediného barevného kvítku?

Údržba anglického trávníku je náročná a zahrada s ním pak vypadá spíš jako hřiště než malá louka. Proč nemít svoji hlavu a vykašlat se na "všeobecné mínění" o jediné správné podobě zahrady?

A být trochu "líný", nehubit plevel, nesekat každý narostlý centimetr a nechat trávník druhově bohatší. Budeme bohatší i my. O květy, o čas i o peníze ušetřené za nutnou zálivku, ošetřující přípravky...

Navíc, pečlivě udržovaný trávník je zelená poušť, kde skoro nic jiného kromě pár druhů travin nežije.

Proč nám vadí pampelišky, sedmikrásky, popence? Proč je místo, abychom se těšili z jejich krásných květů, považujeme za plevel? Bojíme se divočiny? Hmyzu, který ale potřebujeme?

Proč pěstovat na zahradě golfový trávník, proč nemít raději jedlý trávník? Golf za domem nehrajeme, ale jíme každý den. ;-)

Zahradníky lopotící se každý týden na zahradě se sekačkou. Ale bez sklizně. To je to, co mi hlava nebere.

Fotografie: *Psycho Delia*/Flickr.com, Licence: CC BY-ND 2.0

Pozor příšera! aneb První podzimní příspěvek

První letošní podzimní den je tu. Tak pozor na podzminí monstra a další strašidla. ;-)



Video Cédrica Le Barbãra Fall's Monster

Taková obyčejná lednová procházka

... akorát ten leden zatím není vůbec obyčejný. A les místo toho, aby spal pod bílou peřinou, hýří zelenou nebo oranžovou.

Ptačí reality show z plzeňského krmítka

Plzeňská záchranná stanice má na svých stránkách úžasné prokrastinátko. Obzvláště pro ty, co nemají za oknem vlastní krmítko.

Někdy je prázné, jindy je tam hotový ptačí hodokvas. Přilétá tam tolik druhů, že stručný přehled nejběžnějších ptáčků prostě nestačí. Snad s určováním pomůže kniha.

http://195.122.213.243:10080/jsv/viewer.html

Šumava melancholická

Na jedné straně optimističtí vědci důvěřující šumavské přírodě, že si se všemi perpetiemi v podobě, kůrovce, vichřicí i ne vždy moudrého člověka, poradí. Přírodovědci vidící příležitost dát přírodě znovu alespoň na části území svobodu, ať ukáže svoji sílu a obnovovací schopnost.

Na druhé straně nešťastní lesníci vidící zkázu lesů, zmařenou práci svých předků a zbůhdarma odumírající a tlející kubíky dřeva. Někdy dokonce hovořící o krajině jako ve Vietnamu nebo apokalyse. Jakoby odmítali přes uschlé stromy vidět znovu rodící se les.

Možná se mnou nebudete souhlasit, ale důvěřuji přírodě. Věřím, že tak jako fénix z popela i z těchto polomů, pasek a souší zase vyroste zelený, silný, ale spíš ještě silnější a odolnější, les.

Přiznávám, že mi i tyto suché lesy přijdou krásné. Svým vlastním trochu smutným melancholickým způsobem. Je to jako procházet se po hřbitově, kde leží i ti největší velikáni. Můžeme po nich truchlit, stýskat si, ale má to svůj smysl, má to tak být. Jejich konec není nic jiného než začátek něčeho nového.

A můj přítel fotograf? Ten to samé cítí ještě silněji. Zelený upravený les, to je přeci nuda. :-)

Zelený les

"Žebra" jednoho z velikánů

Mrtvý les?

Nová generace...

...roste

...a sílí

Suché stromy k Šumavě tak nějak patří. Vždyť národní park má jeden dokonce i ve svém znaku.

Neobyčejná krása obyčejných stop ve sněhu

Snow Circles from Beauregard, Steamboat Aerials on Vimeo.

Kruhy, kolečka, spirály...

Už je to asi tvůrčí deformace, že v nich vidím i klubka vlny. :-)