Na začátku celého mého dnešního příspěvku byl omyl. Špatný překlad spojení „Bohemian style" na webových stránkách o interiérech. Jako správné patriotce mi hned naskočilo „český styl“. Jenže...
...copak mají Češi v povaze zařizovat si bydlení bez ohledu na zvyklosti, čistě podle svého? Asi ne.
Slova, lidé a jejich cesty
Anglický výraz „Bohemian“ totiž neodkazuje pouze na keltský kmen Bójů, ale znamená i „bohémský“. Prazvláštní náhoda. Copak jsou všichni Češi (nebo alespoň většina) bohémské povahy, aby dali vzniknout i dalšímu významu slova? Samozřejmě, že ne.
To doslova babylónské zmatení jazyků vzniklo prý ve Francii v 19. století. Slovem „Bohémiens“ byli totiž označováni Romové, o nichž tvrdilo, že pocházejí z Čech, neboli z „Bohemie“. Když se do sousedství těchto kočujících lidí začali stěhovat mladí umělci už chybělo jen málo, aby se označení přeneslo i na ně.
Takže za můj omyl může vlastně nedopatření vzniklé už před bezmála dvěma stoletími. :-)
O bohémech v nás
A jedna záhada je vyřešena. Jenže se mi do mysli dere další. Existuje „český styl“? Dá se o nějakých bytových doplňcích prohlásit, že jsou typicky české? Kostkované závěsy, cibuláky nebo snad trpaslíci? Kam až do historie bychom museli dojít a máme hledat v chalupách, chatách nebo panelácích?
Designéři a bytoví architekti považují prý za největší stereotypy v českých domácnostech nepromyšlenost, nesourodost, přeplácanost – kusy nábytku „každý pes jiná ves“, přílišnou barevnost, libování si v teplých barvách, přemíru „lapačů prachu“ - váziček, sošek, dárků, které prostě nedokážeme vyhodit, a nechuť si nechat poradit.
Kruh se uzavírá. Vždyť právě teplé barvy, přeplněnost, starý nábytek a vlastní cesta jsou atributy tzv. „bohémského stylu“. Snad bychom jen neměli bát ještě více experimentovat.
Česká, nebo bohémská polička?
Foto: Bedtime Champ 2010, Flickr.com. Licence CC BY-NC-ND
Žádné komentáře:
Okomentovat