DIY: Náhrdelníky ze starých knoflíků

Dlouho jsem nic nenapsala, jen co je pravda. Ale když je tak hezky...

Období šátků a šál vystřídala doba náhrdelníků a já se nechala inspirovat opět Burdou.

Náhrdelníky je možné vyrobit z knoflíků dírkových i tunélkových. Jak je komu libo.

Óda na gramofonové desky

"Březen - za kamna vlezem, duben, ještě tam budem," říká se a letos to platí dvojnásob. I když možná se už dnes konečně zablýskalo na lepší jarní časy.

Zatažená obloha a lezavé počasí ale nemusí znamenat nutně i zamračený obličej a chladný výraz. Co vytáhnout z útrob sklepa či výšin půdy stařičký gramofon a zaposlouchat se do starých šlágrů?

Ze spolubydlícím si děláme legraci, že jsme domácnost s největším počtem gramofonů. V kadém pokoji bychom moli mít jeden. Kolega v práci namítá, že na gramofonu nelze přeházet pořadí skladeb. Ale mě to nijak nevadí. Dokonce naopak. Copak není fajn vědět, jaká melodie následuje a předbroukat si v duchu první tóny? Nebo se navíc zaposlouchat do všeho toho šumění, šustění, chrastění, praskání, které na desce vytvořil zub času...

A navíc gramofonová deska se jen tak nevypálí! :-)

---

Foto: Petras Gagilas, 2008. Flickr.com. Licence CC BY-SA

Kostkované ráno s hula hoop

V příspěvku o životě bez internetu jsem psala, jak šiji, co mi jehly stačí. A v prvním lednovém článku zase slibovala - sobě i svým čtenářům, že se budu věnovat hoopingu - v životě i na blogu. V dnešním příspěvku přináším obojí. Zkrátka: dvě mouchy jednou ranou.

Na fotografiích z jednoho březnového sobotního dopoledne jsem já a můj hula hoop v akci.

A na sobě mám světlemodré kostkované kalhoty ušité podle Burdy. Střih měl jeden puntík (tedy patří k těm nejlehčím), nicméně kapsy nejsou ušité úplně "pravě ořechově".

          

Líto, líto nesu...

"Líto, líto nesu,
až se celá třesu.
Ráno jsem nic nesnídala,
protože jsem pospíchala,
abych něco dostala."

Jsem z emancipovaného kraje. Týden před Velikonocemi, na Květnou neděli na Náchodsku totiž vyráží na koledu ženy. Nenosí se pomlázka ale "líto" - větvička z jehličnatého stromu ozdobená mašlemi. Taková věc nemá sice takový švih jako pomlázka, ale zase dokáže pěkně poštípat. Však by muži a chlapi mohli vyprávět. :-)

Pravděpodobně je to místní varianta k symbolickému přinášení léta (líta), o kterém se píše tady nebo tady. :-)

"Litovat" po sousedech a spolužácích jsem chodila jako dítě školou povinné a letos jsem se k ní po dlouhé době vrátila. A myslím, že jsem tento lidový zvyk docenila právě až nyní. Sladkosti, které se za koledu dostávají, mám ráda pořád, a nyní jsem už pohoštěna i něčím ostřejším. Ale především - je to sympatická "babská jízda", kterou si, jak se zdá, užívají i muži. :-)

P.S. Líto jsem si bohužel nevyfotila a na internetu pěknou fotku nenašla. Budu to muset napravit příští rok. :-)

---
Foto: Paul Moody/Flickr.com. Licence CC BY-NC

Jaro, léto, podzim, zima... Jaro!

Právě nyní, 20. března 2013 v 12.01 SEČ, začíná astronomické jaro! Právě střídání čtyř ročních období je na mírném podnebném pásu to, co bych ani za nic neměnila. Ani za teplé kraje, ani za spoustu sněhu na horách a severu. Líbí se mi ta pestrost, ty proměny. Každý rok stejné a přeci jiné.

One year in 40 seconds from Eirik Solheim on Vimeo.