V příspěvku o
životě bez internetu jsem psala, jak šiji, co mi jehly stačí. A v
prvním lednovém článku zase slibovala - sobě i svým čtenářům, že se budu věnovat hoopingu - v životě i na blogu. V dnešním příspěvku přináším obojí. Zkrátka: dvě mouchy jednou ranou.
Na fotografiích z jednoho březnového sobotního dopoledne jsem já a můj hula hoop v akci.
A na sobě mám světlemodré kostkované kalhoty ušité podle Burdy. Střih měl jeden puntík (tedy patří k těm nejlehčím), nicméně kapsy nejsou ušité úplně "pravě ořechově".
Ty kalhoty jsou luxusní:), smekám, do toho bych se nepustila. Popravdě, ani k obruči mě to neláká. Ale to je ta má lenost.
OdpovědětVymazatJen ať se jehly snaží,
Karolina