Óda na rudou rtěnku

Nelíčím se. Z různých důvodů. Až do letoška to platilo absolutně. Teď už ne.

Nedáno jsem totiž neodolala a koupila si červenou rtěnku. Bylo to spontánní rozhodnutí. (Jistě to taky znáte. Čekáte ve frontě, nevíte co by, začnete přemýšlet, jestli ještě něco nekoupíte, zastavíte se, vrátíte se, mezi tím vás předběhnou další dva lidé... Tak přesně tak ten nákup vypadal).

Splnila jsem si tak jeden ze svých dětských snů. Sytá rtěnka pro mě byla a stále je symbol ženskosti - elegance a koketérie hereček černobílého plátna. V rudé rtěnce vidím jakési "koření" ženskosti. Stačí ho málo. Když je ho příliš, je to spíš na škodu.

Zvýraznit rty výraznou rtěnkou chce sebevědomí, ale odměnou je ještě větší sebevědomí. Úplně rozumím Barboře Šťastné, když píše...

...díky červené rtěnce jsem víc vidět. Že mě vytáhne ze zmoklého davu, jako by nade mnou rozsvítila velkou červenou šipku. Což je pocit, který někdy (ne pořád) rozhodně stojí za vyzkoušení.                                           (Barbora Šťastná/Šťastný blog)

---

Použité foto: Percy Duran 2011, Flickr.com. Licence: CC BY-NC-SA

V rozletu

Těším se, až se v Létě zase rozLétneme.

(Akryl na bavlněném plátně 25 x 20 cm)

P.S. Malování na sluníčku je příjemné, jen ty mršky barvy by nemusely tak rychle zasychat. :-)

Kloboukový experiment

Šitý klobouk ze zbytků látek mě na facebooku časopisu Burda zaujal hned na první pohled. Na moji otázku ohledně spotřeby materiálu, odpověděli editoři jednoduše: "je to individuální, experimentujte". Tak jsem experimentovala!

Výztuhy se nedostávalo, tak jsem namísto 2cm proužků pracovala s 4cm, ohnutými napůl. Odpadla pak starost s třepením a já mohla zužitkovat látky do posledního centimetru.

Na začátku byl kruh...

Vypůjčená modelka Alena udělal taky kus užitečné práce.

To ostatní zbylo na mně.

A přešlo se na krempu:

V případě krempy už došlo i na výztuhu.

Už je skoro hotovo.

Hoří!

S drátkem na okraji krempy se dají dělat psí kusy. :-)

Klobouk v celé své kráse.

P.S. Několik večerů práce a spolubydlící si mezitím přiveze z trhů slamák za padesát korun. :-( Radost z toho, že mi pod rukama něco vzniká a že dělám v šití pokroky, se ale penězi vyčíslit naštěstí nedá! :-)

Ze šuplíku: Dokonalost je nudná. Ať žije asymetrie!

"Dokonalost je nudná," řekl mi před časem jeden muž. Mluvil o ženách. Mám ráda muže, kteří mají rádi nedokonalé ženy. Protože jednou takovou jsem i já.

Bohemian vs. Bohemian? aneb O Češích, bohémech a bydlení

Na začátku celého mého dnešního příspěvku byl omyl. Špatný překlad spojení „Bohemian style" na webových stránkách o interiérech. Jako správné patriotce mi hned naskočilo „český styl“. Jenže...

...copak mají Češi v povaze zařizovat si bydlení bez ohledu na zvyklosti, čistě podle svého? Asi ne.

Slova, lidé a jejich cesty

Anglický výraz „Bohemian“ totiž neodkazuje pouze na keltský kmen Bójů, ale znamená i „bohémský“. Prazvláštní náhoda. Copak jsou všichni Češi (nebo alespoň většina) bohémské povahy, aby dali vzniknout i dalšímu významu slova? Samozřejmě, že ne.

To doslova babylónské zmatení jazyků vzniklo prý ve Francii v 19. století. Slovem „Bohémiens“ byli totiž označováni Romové, o nichž tvrdilo, že pocházejí z Čech, neboli z „Bohemie“. Když se do sousedství těchto kočujících lidí začali stěhovat mladí umělci už chybělo jen málo, aby se označení přeneslo i na ně.

Takže za můj omyl může vlastně nedopatření vzniklé už před bezmála dvěma stoletími. :-)

O bohémech v nás

A jedna záhada je vyřešena. Jenže se mi do mysli dere další. Existuje „český styl“? Dá se o nějakých bytových doplňcích prohlásit, že jsou typicky české? Kostkované závěsy, cibuláky nebo snad trpaslíci? Kam až do historie bychom museli dojít a máme hledat v chalupách, chatách nebo panelácích?

Designéři a bytoví architekti považují prý za největší stereotypy v českých domácnostech nepromyšlenost, nesourodost, přeplácanost – kusy nábytku „každý pes jiná ves“, přílišnou barevnost, libování si v teplých barvách, přemíru „lapačů prachu“ - váziček, sošek, dárků, které prostě nedokážeme vyhodit, a nechuť si nechat poradit.

Kruh se uzavírá. Vždyť právě teplé barvy, přeplněnost, starý nábytek a vlastní cesta jsou atributy tzv. „bohémského stylu“. Snad bychom jen neměli bát ještě více experimentovat.

Česká, nebo bohémská polička?
Foto: Bedtime Champ 2010, Flickr.com. Licence CC BY-NC-ND