Jaro, léto, podzim, zima... Jaro!

Právě nyní, 20. března 2013 v 12.01 SEČ, začíná astronomické jaro! Právě střídání čtyř ročních období je na mírném podnebném pásu to, co bych ani za nic neměnila. Ani za teplé kraje, ani za spoustu sněhu na horách a severu. Líbí se mi ta pestrost, ty proměny. Každý rok stejné a přeci jiné.

One year in 40 seconds from Eirik Solheim on Vimeo.

Jehelníček aneb Kytka, která zaručeně nezvadne

Nejdřív to byla jen obyčejná dekorace a lá líný patchwork.



Později našla, ale své praktické uplatnění. A stal se z ní kaktus, který doopravdy píchá. :-)

Když prší déšť

Prší. Nebe se zatáhlo, nikomu se nechce ven. Nebo alespoň mně. Chci být doma a poslouchat bunování dešťových kapek na parepet nebo do oken. Ale neslyším je.

Pozitiva i negativa plastových oken byla už rozebrána na mnoha jiných místech. Jsou pěkná, jsou ošklivá. Dobře izolují, příliš izolují. Zabraňují hluku, není přes ně nic slyšet. Není přes ně nic slyšet!

Ano v mnoha ohledech je to spíše klad, ale člověk pak neslyší ani to pěkné. Například déšť.

Přitom je to zvuk tak libý. Existují dokonce stránky, kde prší neustále. Ideální pro chvíle splínů a melancholie nebo dobu, kdy člověk nemůže vyběhnout ven a nechat se osvěžit či úplně promočit přirozeným deštěm. Ale nejen pro ně.

---

Foto: @Doug88888, 2009. Flickr. Licence: CC BY-NC-SA

Monoskop - koláž z nepovedených fotografií

Koláž patřila už od základky k mým oblíbeným technikám. Bohužel se k ní dostanu jen občas. Ne, že by se nedostávalo materiálu, lepidla nebo nůžek. Spíš nápady jsou nedostatkové zboží.

Nápad na monoskop ze starých nepovedených fotografií, které se do alb nepoužily, jsem nosila v hlavně dlouho. Ale jeho čas přišel až loni na podzim.

Od té doby mi dělá radost. Je tam velká část mých blízkých.

Oprásklá ďouka z Podkérkonoší!

Český Honza, ať už to byl ten chytrý nebo ten hloupý, šel vždycky do světa na vyučenou. I já musela asi vyrazit do světa. Proto, aby se ze mě stala hrdá Východočeška. :-)

Miluju pohled na Krkonoše, mám respekt z mocného Krakonoše a nedám dopustit na naše východočeské nářečí. Že tahá za uši? Ano, ale v čem je horší než nářečí moravská, na která jsou jejich uživatelé patřičně hrdí.

Jak "poudal" v televizi Martin Dejdar, my na východě tu opravu máme "kuře s rejžej" a kytku za "televizej".

Nebo ještě lépe slovy Karin v jedné diskuzi: "S mrkvej jdu naší ulicej a hejbu přitom myšej. Hodím ji voknem tátoj a pak jdu k doktoroj." Nebo vzpomínka Chany: "Dej to psój; sousedovic ďouče přišlo na besedu, no toť".

A jak píše Elena.e na stejném místě: "Babička ještě říkala dej slepicum a nakrm králici."

"Však jo," tak mluvila i naše babička.

Ale půjdem i k "cizincom": Při pohledu z okna myslím na maminku z jižních Čech a její "pade sníh". Ale pozor, i Google tomu rozumí. :-)



---

Fotografie Krakonoše: Petr & Bara Ruzicka, 2006; Flickr. com. Licence: CC BY-NC