Fialová sukně pod kolena

... s růžovou podšívkou. ;-) Podle Burdy 7/2007.

Šití bylo ve znamení zkoušení nových věcí

...nových patek

A dílo zdrojem velké radosti.

Nový pomocník a nové potahy na gauč

K narozeninám jsem dostala dárek ze všech krejčovských nejpraktičtější - overlock!

A hned jsem ho ozkoušela během šití potahů (nebo spíš povlaků) na matrace našeho starého gauče.

Jsou z flanelu a zapínají se na nitěné knoflíky, jako by to byly polštáře. :-)

Gauč se "převléká"

Slunečné pozdravy z Prahy do Svatojánu

Letošní teplá zima nám opět nedopřála lyžování. Zato slunečné obědy venku ano. Letos jsme na balkóně obědvali už podruhé.

A pokaždé jídlo ze skvělé bezmasé Kuchařky ze Svatojánu od Ježíška. Zatím jsme se díky ní naučili vařit luštěniny, bezmasé omáčky na těstoviny i trochu po indicku. Můžu ji jedině doporučit.

Tutorial: Kruhová šála šitá metodou žabičkování

Druhý tutorial na šitou kruhovou šálu. Tentokrát využívající tzv. žabičkování. Opět je potřeba splývavá látka o rozměrech minimálně 50x150 cm.

Ušití celé šály je rychlovka, do hodiny ji máte kompletně hotovou (vyzkoušeno). A není to o nic složitější než první šála.

Žabičkování je totiž jednodušší než si mnohý začátečník (např. já) dokáže představit. A efekt je velký. :-) Žabičkování je opravdu tak snadné, jak popisuje tento nebo tento blog.

Opravdu stačí jen co nejpevněji navléknout na cívku spodní nitě tzv. pružnou nit.

A pak, v předem určených rozestupech prostě látku podélně prošít.

Půjde to samo, opravdu. :-)

Poté k sobě podélné okraje z rubu přišijeme, aby se vytvořil tunel.

Šálu převrátíme na líc a matracovým stehem spojíme oba konce do kruhu. Samozřejmě, že si lze alespoň část práce ulehčit ještě na stroji. :-) Nicméně doporučuji k sobě oba konce šály přišpendlit "v zatočeném" stavu, v jakém bude na krku. Bude pak méně přetočená a bude lépe sedět.

A je to! opravdu za hodinu hotovo. Proto ji také říkám hodinová šála. :-)

Konkrétně tato šála byla ušitá pro moji sestřičku. A ta si ji nemůže vynachválit. Na rozdíl od pletených totiž není tak mohutná, ale minimálně stejně pružná, takže ji lze lehce přetáhnout přes hlavu a přitom drží pěkně pod bundou u krku.

Krmítko v centru města? Proč ne!

Sice máme doma už nějaký čas žížalky, ale s nimi se nejen nepomazlíte, ale dokonce ani moc nepokocháte, protože nemají rády světlo. Také z tohoto důvodu (kromě toho, že jsem romantická a přírodymilovná duše :-) )jsem si pořídila i do centra Prahy na okno u poměrně rušné ulice ptačí krmítko. A trochu se bála, jestli ho malí zpěváčci objeví.

A našli ho! První sýkorku jsem na něm zahlédla těsně před Štědrým dnem. Krásný předvánoční dárek.

Od té doby na něj koňadry a modřinky přilétávají pravidelně. Někdy nás o víkendu i vzbudí, jak se snaží rozlousknout semínko slunečnice tlučením o krmítko.

Jen se mi zatím nepodařilo zachytit návštěvníka našeho krmítka na pěkné fotografii. A to na ně občas doslova číhám. :-) Skoro aby si člověk pořídil fotopast. Sýkorky většinou jen přilétnou, zobnou a hned letí zpátky do bezpečí nedalekých větví.

Krmítko jsem koupila v e-shopu Zelenadomacnost.com. Trochu jsem se obávala, zda ho dvě malé přísavky na okně udrží, ale naštěstí zbytečně. :-)